NA PŘÍJMU
Objevuj sebe, přijímej svět
Akci pro vás připravují dobrovolníci z Instruktorů Brno. Dlouhodobě se zabýváme učením zážitkem, seberozvojem a věříme, že i dospělí si rádi hrají a baví je jinak než mainsteamovým způsobem.
Abychom se ti představili, odpovídáme v našich medailoncích na 2 otázky z dotazníku, který budeš vyplňovat i ty. Věříme, že organizátoři a účastníci by měli od začátku být na stejné palubě.
1. Co by ses chtěl naučit přijímat?
2. Kdyby jsi na sebe přijal podobu zvířete, čím a proč bys byl?
S Instruktory jsem se poprvé setkal před 15 lety. Časem jsem začal sám chtít dělat akce, které nejdou jen po povrchu a které mají přesah. Živí mě IT, ale miluju práci s lidmi, přírodu a pohyb všeho druhu.
1. Nejtěžší je pro mě přijmout nepřijetí někým jiným. Většinou takhle narazím při vykročení ze své sociální bubliny. Racionálně to i přijmout dokážu, emočně ještě spíš ne.
2. Byl bych opice. Mám rád výhled - lítal bych v korunách stromů a posmíval bych se pozemním zvířatům, že oni nemůžou. Mám rád, když se mi někdo probírá ve vlasech - takže si představuju, že bych si s ostatními opičkami vybíral blechy z kožíšků.
Jsem věčný snílek, optimista a člověk, co nevydrží dlouho sedět na místě. Svou energii a nadšení směřuji do aktivit jako je divadelní improvizace, tanec, cestování, pobyt na čerstvém vzduchu či nejrůznější druhy sportů, nicméně mou největší vášní je život sám.
1. Tak první, co mě napadne je, že bych se ráda naučila lépe přijímat pochvaly od druhých. Tedy doopravdy si je uvědomit a vzít k srdci. A pak bych se chtěla naučit přijímat své nedokonalosti, ale to je ještě běh na dlouhou trať… :)
2. Určitě bych byla nějakou rybou nebo vodním tvorem v moři. Třeba přátelským delfínem, který si rád hraje a objevuje. Nebo klidně kosatkou, žralokem nebo nějakým mytickým vodním zvířetem. Prozkoumávala bych nekonečné možnosti oceánu, cítila bych se svobodná a obklopená tajemnem... Užívala bych si ladnost a krásu pohybu ve vodě i její nespoutanost...
Kreslím mapy pro orientační běh a trochu účtuju. Sjíždím řeky a šlapu po horách. Nejlíp je mi s blízkými lidmi na svěží horské louce. Řídím se heslem "Uteč, než tě to sežere! Sežer to, než ti to uteče!"
1. Bylo by pěkné naučit se přijímat charakterové rysy, které se mi nelíbí na mých rodičích, a které jsem do nějaké míry zdědil… jen tak namátkou vylovím třeba vztahovačnost. Taky se poměrně tvrdě peru s přijetím svého koktání.
2. Byl bych velbloudem…. jen tak bych si chodil po poušti… a bylo by mi všechno šumák. Majestátně bych přežvykoval kousíčky trávy a ladně pobíhal po dunách. V noci bych koukal na hvězdnou oblohu a bylo by pod moji úroveň pít víc než jednou za týden.
Jsem Míca a nemám ráda kočky. Občas se do všeho vrhám po hlavě a občas bezhlavě. Líbí se mi město a život v něm a zároveň potřebuji prchat do lesů. Mám ráda lidi, barvy, podzim a stromy. Živím se kreslením domů zevnitř. Panikařím, když vidím pavouka vetšího než 1cm.
1. Je pro mě těžké přijmout kritiku, ačkoliv racionálně vím, že je opodstatněná a posune mě dál. Dál bych se chtěla naučit lépe přijímat, že některé situace nejsou podle mého a moje já není středobodem vesmíru.
2. Jako zvíře bych byla asi liška, protože je to trochu pes, ale má pár kočičích vlastností.A když chce, dá se ochočit. Taky má bezva ocas. Na důchod bych ale volila koalu- to abych mohla 20 hodin denně spát a ve zbývajícím čase poklidně fetovat eukalyptus.
Moje Instruktorská touha je pomoci lidem otevírat oči a mysl novým pohledům na vlastní život. Je to věc, kterou se na sobě snažím vybrušovat a vylepšovat celý svůj dospělý život. Největší radost mám z toho, když vidím, že jsem někomu pomohl a ten člověk má taky radost. Živím se starostí o druhé a o prostředí, ve kterém pracují. Často mne potkáte ve společnosti velkého bílého psa, mého parťáka do nepohody.
1. Rád bych se lépe naučil přijímat to, kdo jsem, jak vypadám a jak reaguji v konfliktních a trapných situacích, což je něco s čím celý život bojuji. Už jsem alespoň dospěl do fáze pojmenování problému a rozkouskování na menší, řešitelné věci a práci s emocemi a to je dobrá věc.
2. Byl bych pes. Naivní, důvěřivý, věrný až za hrob, milující společnost a ve chvíli ublížení už znovu velmi těžce schopen uvěřit.
Jsem Fanda života. Život mě fascinuje a baví a tak mu fandím, i když dostáváme góly. Baví mě objevovat zákoutí matičky Země i mé duše a osobností dalších lidí. Živí mě teoretická informatika. Vedle vědy se zabývám i tím, jak její taje co nejlépe předat studentům. Jsem vášnivým propagátorem vět "Pošli to dál!" a "Když na komín, tak na komín!".
1. Mým velkým tématem jsou situace, kdy nemohu vyřešit nějaký problém. Momentálně reaguju nejčastěji tak, že se snažím vybičovat svůj mozek, aby to dokázal, stresuju se. A to mi velmi často škodí. Rád bych se naučil takové situace přijímat a být s nimi v pohodě.
2. Nejspíš bych byl surikatou. Hubenej, vysokej, všechno musí vidět, občas trochu zrychlenej a sociální tvor, kterej se rád vyhřívá na slunku.
